Den první – 16:29 naurského času
Ztroskotali jsme. A je nás 18. Podle informací deseti domorodců jsme zjistili, že jsme se nedostali do našeho cíle – Zátoru, ale na ostrov Nauru. Jediné naše štěstí je, že domorodci mluví stejnou řečí a prozatím mají dostatek výborného jídla. Ano, prozatím… Ostrovu Nauru hrozí zánik. Pomůžeme? A co bude s námi?
Téhož dne o pár hodin později:
Zůstáváme. Ostrov zachráníme tak, že mu vymyslíme řád. Ale jaký? Chtělo by to inspiraci… Povedlo se! Sestrojili jsme časokolo (teleportační přístroj), teď jen aby fungovalo…
Den končí.
Den druhý – Mexiko
Časokolo funguje! Navštívili jsme Mexiko. Prodírali jsme se pichlavými kaktusy, sledovali napínavé kohoutí zápasy, ochutnávali mexické speciality a přebrodili jsme přítok řeky Rio Bravo del Norte, kde jsme potkali i opavského misionáře (o. Jiří) … no, krajina hezká, ale má i své nezanedbatelné neduhy.
Pašování. No, to by nám ještě chybělo… Rychle pryč. Adios Mexico
Den třetí – Japonsko
Dnes jsme byli v Japonsku. Netušili jsme, že být geishou je tak náročné… V jejich škole jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži. O nic méně náročné je přeprat Sumo – bojovníka, zatančit si Dračí tanec nebo přečíst si jejich noviny. K tomu totiž potřebujeme znát více než tisíc znaků. Buďme teda vděční za naše písmo!
Den čtvrtý – Indie
Namaste! Dnešek byl výjimečný. Nejenom že jsme tady v Indii potkali dva misionáře z Ostravy a Opavy (o. Jan a o. Václav), ale měli jsme i příležitost poznat blíže Matku Terezu. O něco méně příjemné bylo okusit vztah mezi kastami, kvůli kterému většina obyvatel hladuje, nebo zažít cestu do školy, na které čeká spousta překážek. Například chudoba nebo malárie… No, není nám až příliš dobře?
Den pátý – Britské ostrovy
Dneska nám to dalo zabrat. Irští tanečníci z nás asi nebudou, ale zato jsme se dozvěděli spoustu informací o patronovi Irska – sv. Patrikovi, který tam hlásal evangelium, potkali misionáře Karla, naučili se něco málo o etiketě na královském dvoře a povečeřeli s anglickou královnou Alžbětou II. a její královskou rodinou… Už abychom byli zpátky na ostrově Nauru!
Den šestý – 10:35 naurského času
Zatímco jsme byli pryč, sem na Nauru přijel misionář ze Sudic (o. Aleš) a vyprávěl domorodcům o různých režimech, které by se mohly zavést i tady na ostrově… Mezi ně ovšem patří i totalitní režim, který se domorodcům nesmírně zalíbil a rozhodli se ho s námi vyzkoušet…
Téhož dne o pár hodin později:
Ukázalo se, že totalitní režim není ta změna, kterou ostrov potřebuje… A tak jsme si s pomocí matky Terezy uvědomili, že: „Chceš-li změnit svět, změň sebe.“ Doufejme, že se nám to povede…
Den poslední – 11:27 naurského času
Vyplouváme! Na našich cestách není důležité místo, ale především společnost… a ta byla vynikající. Domorodci, děkuji – gracias – ありがとうございました – धन्यवाद – thank you!
Jméno nezachováno