Honza se moc nelišil od jiných lidí – rád si pospal, polenošil, dal si dobrou maminčinu stravu… Všeho ale moc škodí; takže když takový Honza není po ruce ve chvíli, kdy jej člověk potřebuje, nebo celý den jenom lenoší a nic kloudného nevymyslí, sní toho tolik, že máma nestíhá vařit… to pak už nezbývá nic jiného, než ho poslat do světa. A aby se Honza v tom světě náhodou neztratil, vydali jsme se na cestu společně s ním.
O tom, že Honza moc rozumu nepobral, jsme se přesvědčili hned na začátku cesty – jen hlupák totiž může chtít po vrbě zaplatit za kus plátna nebo léčit nemoc ranami holí.
A co jsme se o Honzovi na cestě světem ještě dozvěděli? Třeba to, že se nechá obalamutit kdejakou hrabivou hostinskou nebo mazaným krajánkem, který o sobě tvrdí, že umí tajnou řeč.
Ale naštěstí se Honza ve světě naučil všelijakým chytrým kouskům, a hlavně měl dobré a štědré srdce. Takže nakonec dokázal rozesmát smutnou princeznu, přechytračil mazaného hraběte, a dokonce přehádal krále, jemuž se v moudrosti široko daleko nikdo nevyrovnal.
A tak Honza na své cestě světem nakonec k rozumu přišel.